Barokní podvečery – Il teatro alla moda
… Zlatou nití programu tedy byl přednes jednotlivých kapitol v podání Justina Svobody, jenž vystupoval v barokním odění. Jeho dokonale vygradovaný přednes jen účinně podtrhl Marcellův text a svojí průraznou dikcí dokonce natolik zaujal publikum, že to si nebylo po několik hudebních číslech jisto, zda–li je vhodné po jednotlivých vstupech tleskat.
… Celý koncert byl velmi vydařený a dobře připravená a nápaditá dramaturgie, spolu s nevšedním a poutavým vyprávěním, byly skutečně labužnickým uměleckým zážitkem. Sólistou ve všech áriích byl německý altista David Erler, jenž má průzračně čistou barvu hlasu.
… Taktéž flétnistka a umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová představila svoje vynikající umění, a to ve dvou skladbách Antonia Vivaldiho. [...] Vedle obrovské technické jistoty byl na flétnovém koncertu zajímavý i originální hudební přístup. V některých místech došlo také k dramaturgickému propojení, kdy se přednes Marcellova spisku přenesl i do „praktické“ roviny na pódiu.
Hudební rozhledy 01/2012, Lukáš Vytlačil
Collegium Marianum a Tomáš Král u Svatého hrobu
(Stabat Mater Benedetta Plattiho) … Skladba zaujala krásnou dojemnou melodií a Tomáš Král tlumeným projevem a jako vždy hlubokým soustředěním. Kdybych se nedíval, snad bych ani nepoznal, že recitativ k prvnímu ze Zelenkových sepolker (Immisit Dominus pestilentiam), které následovalo, zpíval také on. Taková byla proměna: ze ztišeného hlasu vyprávějícím o bolesti Panny Marie hromové zavelení „Budu je bít morem a dovrším zhoubu.“
… Obsazení jednotlivých hlasů sboru jednou osobou dalo polyfonii krystalickou čistotu, kladlo ale i zvýšené nároky na zpěváky a zpěvačky. Všichni však podali výborné výkony, takže bych rád jmenoval jednotlivě: plný bas Jaromíra Noska, jasný tenor Tomáše Lajtkepa, příjemný alt Daniely Čermákové a – jak už jsem minulý týden konstatoval – andělský hlas Barbory Sojkové.
Opera Plus, 14. 4. 2011, Pavel Šimáček
Veselý blázinec v Míčovně
… Výrazově i technicky brilantně interpretovaná instrumentální čísla v provedení členů Collegia Marianum, které bravurně překonává záludnosti středoevropským hudebníkům vzdáleného kompozičního stylu francouzského baroka (slohová i interpretační distance je doložená i historicky) se střídala se znamenitými hereckými etudami, připravenými dvěma francouzskými herci – Clotilde Daniault a Bastienem Ossartem, který se také ujal režie představení. [...] Oba herci perfektně ovládají techniku barokní gestiky a jevištního pohybu, při vší vysoké stylizaci výrazově úsporného a svým způsobem stejně přirozeného, jako gestika a pohyb moderní.
Harmonie 04/2011, Michaela Freemanová
Veselý blázinec na Pražském hradě
… Scéna byla žlutavým osvětlením stylizována do podoby barokního divadla, kde usedli hudebníci v dobovém odění. Zlatou nití programu byly dialogy z komedií Zdravý nemocný, Učené ženy a Lékařem proti své vůli, jejichž autorem je snad nejproslulejší divadelník barokní epochy, Molière. Herecké výkony byly skutečně vynikající. Jak bylo na francouzském dvoře zvykem, všechny dialogy se odehrávaly čelem k publiku, neboť se neslušelo, aby se hrálo zády k panovníkovi. Brilantně zvládnutá bohatá gestika a skvělá divadelní výslovnost staré francouzštiny učinily z těchto hereckých miniatur skutečný koncert.
Hudební rozhledy 04/2011, Lukáš Vytlačil
Divadlo pro Krále Slunce na Hradě pražském
… Úvodní program byl více než jen pouhým koncertem, evokoval představení u královského dvora za panování Ludvíka XIV., a proto organizátoři velmi vhodně zvolili pro jeho pořádání Míčovnu Pražského hradu. Navíc korespondoval s právě probíhajícím masopustem, neboť se hrála hudba určená ke komediím.
… Také titulky s českým překladem jsme si mohli číst z velkých LCD obrazovek, rozhodně ale pořadateli děkuji za to, že pro jediné uvedení pořídil překlad výstupů a titulky zajistil.
Velký prostor Míčovny s asi tři sta padesáti místy se povedlo zaplnit a předpokládám, že málokdo cesty na Hrad litoval.
Opera Plus, 8. 3. 2011, Pavel Šimáček
Vánoční svátky s Collegiem Marianum
… Pro poloscénické uvedení v barokním knihovním sále byla připsána postava pastýře Alessia, který děj uváděl a v průběhu několikrát objasňoval, takže publikum nemuselo sledovat text kantáty v programu, a přesto si mohlo udělat představu, o čem se zpívá. Justin Svoboda – stejně jako tři zpěvačky – měl na sobě dobový kostým a svůj zřetelný, kultivovaný projev doprovázel barokní gestikou. Altový part zazpívala s půvabem Markéta Cukrová, známá a spolehlivá tvář z koncertů staré hudby, u které se vždy můžeme spolehnout na kvalitní výkon. Naopak se mi zdá, že jsem se dříve častěji setkával s Martou Fadljevičovou (ale možná jde o náhodu), opět mne potěšila svým lehkým a čistým hlasem i lehce šibalským projevem jako pastýř Dameta.
Opera Plus, 30. 12. 2010, Pavel Šimáček
Tomáš Král a Collegium Marianum své patronce
… U souboru Collegium Marianum nutné ocenit neustálé uvádění zapomenutých skladeb, často v novodobé premiéře. Tentokrát po dlouhých staletích znovu zazněla dvě díla pocházející z archivu Pražského hradu, neboť byla určena pro kůr katedrály. [...] Obě dvě provedl Tomáš Král s naprostou jistotou, ve Fuxovi dostal příležitost ukázat i lehkost svého hlasu v koloraturní pasáži. V závěru večera mu patřila ještě větší plocha v Zelenkově Salve Regina, kde oslnil samozřejmostí, s níž se pohyboval ve vyšší poloze partu, dobrou prací s dechem a opět prožitkem.
(Tartiniho Concerto G dur) … Na příčnou flétnu hrála umělecká vedoucí Collegia Marianum Jana Semerádová. Jde o virtuózní skladbu, zejména první rychlá věta klade vysoké nároky na výdrž s dechem, který Jana Semerádová neztratila, ale brala ho nám.
Opera Plus, 8. 12. 2011, Pavel Šimáček
Dokonalá Maddalena Hany Blažíkové
… Jméno Hany Blažíkové jsem uvedl do nadpisu, ačkoliv nebyla jedinou účinkující večera. Vynaložila však tu námahu, že se celý part Magdaleny naučila nazpaměť (pro pouhá dvě uvedení) a ještě navíc svůj zpěv doplnila barokní gestikou. Již svým postojem, svou siluetou, jako by oživila postavu z barokního plátna nebo některou z barokních soch.
… O mimořádný úspěch večera se zasloužili i ostatní zpěváci a zpěvačky. Markéta Cukrová (Amor Terreno – Láska pozemská) zaujala hebkým pianissimem v úvodní árii, ale i dramatickým vyjádřením afektu v rychlé árii Orribili, terribili plné koloratury. Jejím protihráčem jako Amor Celeste (Láska nebeská) byl mladý německý kontratenorista David Erler. Svým subtilnějším hlasem dobře naplnil zvukovou představu hlasu z nebes.
Opera Plus, 6. 10. 2010, Pavel Šimáček
Barokní podvečery zahájily bravurně
… Interpreti nezůstali Bachovu mistrovskému dílu nic dlužni, jednotlivá témata, protihlasy a rétorické figury byly výborně pointovány, rozhovor všech nástrojů a sopránu plynul neobyčejně elegantně… Podobně jako v úvodní skladbě i zde Hana Blažíková zpívala Bachův obtížný part s úchvatnou samozřejmostí a prostou radostí z krásné hudby a její líbezný něžný soprán se výtečně pojil se zvukem barokní flétny (Jana Semerádová)… Nelze souboru Collegium Marianum než gratulovat a poděkovat za nevšední hudební zážitek.
Harmonie 4/2010 Marc Niubò
Jubilejní cyklus barokních podvečerů
... Atmosféra, která se v sále rozhostila již při prvních taktech náročně propracovaného kontrapunktu, se dá jen těžko popsat. Skvělý přednes flétnistky Jany Semerádové nenechal nikoho v sále na pochybách, že se v Drážďanech první poloviny 18. století setkávali ti nejlepší hudebníci své doby. Za skvělé výkony všech interpretů se sálem nesly dlouhé ovace, které si od hudebníků vyžádaly přídavek. Celý koncert byl tedy nejen krásným hudebním zážitkem, ale také více než důstojným zahájením desátého cyklu Barokních podvečerů.
Hudební rozhledy 4/2010 Lukáš Vytlačil
Collegium Marianum
… Jarní část letošního cyklu Barokní podvečery začala 8.3. výjimečně v Zrcadlové kapli Klementina pořadem „Per Il Santo sepolcro“, sestaveným ze skladeb, které by bylo možné provést u Božího hrobu, v baroku pravidelně stavěného ve velikonoční době v kostelích: předehry k oratoriu Maddalena ai Piedi di Cristo Giovanniho BOnonciniho, Stabat Mater v Německu působícího Giovanniho Benedetta Plattiho, introdukce a árie ‚Chi ravvisa l’innocenza‘ z Caldarova oratoria il Re del dolore (v Praze provedeného v roce 1723, rok po vídeňské premiéře) a arie Mache dich, mein Herze, rein z Bachových Matoušových pašijí. Vážný charakter zachoval program i v instrumentálních skladbách – Fuxově Ouverture no. IV in g a Bachově Triu in G, BWV 1038, odlehčených jen v rychlých a tanečních částech. Sólistou večera byl výborný basista Jan Martiník; v instrumentálním souboru Collegia Mariana působí prvotřídní mladí čeští i zahraniční hudebníci. „Kosmopolitní“ charakter souboru má řadu výhod – mimo jiné i nový pohled na známá díla (tentokrát to platilo zejména o Bachově Triu, které tu zaznělo v neobyčejně svěžím podání, s jakým se na domácí scéně lze setkat u těch, kdo mají zkušenosti s moderním pojetím interpretace starší hudby, zbaveným romantického balastu). Bach tedy figuroval ne jako nedostupný „titán“, nýbrž „jen“ jako hudebně mimořádně talentovaný člověk a výtečný, ve své době však nikoli osamocený komponista; dramaturgie zbytku večera, jejímž autorem byla umělecká vedoucí Jana Semerádová, byla důkazem toho, že hudební barok skýtá nepřeberné možnosti výběru i jiného kvalitního repertoáru. Tak jako všechny koncerty Collegia Mariana se i tento vyznačoval jak vysokou uměleckou profesionalitou, tak příjemnou atmosférou.
Harmonie 5/2009, Michaela Freemanová
Bratři Bachové
Johann Sebastian Bach je na našich koncertních pódiích natolik častým hostem, že posluchač občas zatouží najít v tomto okruhu něco zcela nového, Collegium Marianum vyřešilo toto dilema v pražských Barokních podvečerech (29.4.) po svém: sáhlo po u nás takřka neznámé hudbě Bachových synů: Johanna Christiana, Carla Phillipa Emanuela, Wilhelma Friedmana a Johanna Christopha Friedricha; navíc tu zazněla skladba Johanna Gotlieba Janitshce, který byl kolegou Carla Phillipa Emanuela Bacha v době jeho angažmá u pruského dvora. Podle vžitých představ o hudbě kolem roku 1750 by měla být tehdejší tvorba rousseauovsky prostá a srozumitelná a individualizovaný kompoziční výraz by byl doménou jen největších autorů. Pokud tomu tak skutečně bylo, pak mezi nejvýraznější dobové zjevy patřili nejen bratři Bachové, ale i Johann Gotlieb Janitsch – kvintety, tria a komorní sonáty s flétnou a hobojem (nebo dvěma flétnami), které z jejich kompozičního odkazu vybrala Jana Semerádová a provedla je s Collegiem Marianum, mezi jehož členy zvlášť vynikl flétnista a hobojista Emiliano Rodolfi, byly spíš než prosté půvabně elegantní a víc než k pohodlné srozumitelnosti směřovaly k rafinovanému propracování každého detailu – nejpůsobivěji snad u Johanna Christiana. Znamenitě koncipovaný večer navíc před posluchače předestřel zajímavý problém: o hudebních schopnostech muzicírujících panovníků se mluvívá s despektem – jestliže se ovšem Bedřich Veliký osobně účastnil provádění skladeb, o nichž je řeč, musel být vynikajícím flétnistou profesionální úrovně.
Harmonie 6/2009, Michaela Freemanová
