Ohlasy

Výběr z recenzí

 

Nekonečný plezír na Pražském hradě
OperaPLUS, 21. 2. 2017, Eva Polívková

[…] Koncert sám byl zdrojem tak libých pocitů, že mohl trvat věčně, alespoň pokud jde o publikum. Umělecká vedoucí Jana Semerádová v úvodním slovu prozradila, že soubor letos slaví dvacáté výročí založení a že tedy tento rok budou slavit – jak jinak než hudbou. Až nekonečnou budoucnost by jim člověk přál! Večer završili přídavkem s týmž poselstvím, árií Endless pleasure, endless love z Händelovy Semele.

 

Telemann a Bach svorně u jesliček
OperaPLUS, 30. 12. 2016, Eva Polívková

[…] Umělecká vedoucí Jana Semerádová volila jako vždy originální dramaturgii a jako vždy měla šťastnou ruku. Telemannovo Magnificat in G uchvátilo posluchače od první noty. Obsazení souboru – smyčce, dvě barokní příčné flétny, dva hoboje, fagot a varhanní positiv – přineslo širokou barevnou i dynamickou škálu. Souhra byla dokonalá, radost z muzicírování všudypřítomná a nakažlivá, hluboké a poetické texty přeložené a přiložené. Ideální podmínky.

 

Německá moteta v Zrcadlové kapli pražského Klementina
Natálie Krátká, 02.12.2016

[…] Celkové vystupování souboru působilo velmi příjemně. Již od samého začátku bylo znát jejich vzájemné propojení, které tak při poslechu způsobilo dokonalý plynulý proud hudby. Jednotlivé hlasy spolu vytvářely malebný zvuk, který naplňoval celý prostor kaple. Všichni interpreti také disponovali vynikající výslovností, jež rovněž přispěla k výslednému dojmu.

 

Italský koncert v Zrcadlové kapli Klementina
OperaPLUS, 15. 4. 2016, Dina Šnejdarová

[…] Bachova hudba jako by se pro každý koncert stala Sluncem, kolem něhož ve větší či menší vzdálenosti obíhají rozličné planety, či, chcete-li, přímo vesmírem, který dokáže pojmout nekonečné množství galaxií. Dramaturgii dodává této hře světel opět umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová, s jejímž výběrem se publikum dostává mnohdy na velmi dobrodružné historické výpravy.

 

Telemann a Bach svorně u jesliček
OperaPLUS, 30. 12. 2016, Eva Polívková

[…] Umělecká vedoucí Jana Semerádová volila jako vždy originální dramaturgii a jako vždy měla šťastnou ruku. Telemannovo Magnificat in G uchvátilo posluchače od první noty. Obsazení souboru – smyčce, dvě barokní příčné flétny, dva hoboje, fagot a varhanní positiv – přineslo širokou barevnou i dynamickou škálu. Souhra byla dokonalá, radost z muzicírování všudypřítomná a nakažlivá, hluboké a poetické texty přeložené a přiložené. Ideální podmínky.

 

Německá moteta v Zrcadlové kapli pražského Klementina
Natálie Krátká, 02.12.2016

[…] Celkové vystupování souboru působilo velmi příjemně. Již od samého začátku bylo znát jejich vzájemné propojení, které tak při poslechu způsobilo dokonalý plynulý proud hudby. Jednotlivé hlasy spolu vytvářely malebný zvuk, který naplňoval celý prostor kaple. Všichni interpreti také disponovali vynikající výslovností, jež rovněž přispěla k výslednému dojmu.

 

Italský koncert v Zrcadlové kapli Klementina
OperaPLUS, 15. 4. 2016, Dina Šnejdarová

[…] Bachova hudba jako by se pro každý koncert stala Sluncem, kolem něhož ve větší či menší vzdálenosti obíhají rozličné planety, či, chcete-li, přímo vesmírem, který dokáže pojmout nekonečné množství galaxií. Dramaturgii dodává této hře světel opět umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová, s jejímž výběrem se publikum dostává mnohdy na velmi dobrodružné historické výpravy.

 

Apokalypsa v postní době
OperaPLUS, 11. 3. 2016, Jindřich Bálek

[…] soubor Collegium Marianum zní pod vedením Jany Semerádové vždy uměřeně a s neobyčejnou muzikální živostí. Jako sólistka na flétnu má Jana Semerádová navíc charakteristickou noblesu a duchaplnost, nejenže hraje technicky dobře, ale čitelně a zajímavě artikuluje každou frázi. Tento soubor už je dobrá značka, takže na ideálně koncipovaný postní program bylo v kostele Šimona a Judy prakticky vyprodáno.

 

Bach a jeho současníci u Šimona a Judy
OperaPLUS, 9. 3. 2016, Natálie Krátká

Energický přednes Collegia Marianum (umělecká vedoucí Jana Semerádová) působil velmi sehraným dojmem. Partu sólových houslí se ujala koncertní mistryně Lenka Torgesen, která předvedla velmi pěkný výkon. Se stejným procítěním a nasazením také vystoupila Jana Semerádová (flauto traverso), jejíž hra se především vyznačovala bravurní prstovou technikou.
Hana Blažíková se skutečně projevila jako vynikající interpretka barokního repertoáru. Svým příjemným a emočně nabitým vystupováním si získala posluchače hned při prvních tónech. Díky výborné práci s dechem její hlas ve výškách krásně zvonil a dokázal naplnit celý koncertní sál.

 

A na závěr skvostné hlasy, hudba pro temná období i slavnostní trompety. Konec roku 2015 se starou hudbou
Harmonie 01/2016, Michaela Freemanová
 
[…] Obojí ve skvostné interpretaci nástrojové sekce Collegia Mariana, s Janou Semerádovou a Lenkou Torgersen v čele. Koncert, na kterém se tradičně podíleli i posluchači, kteří si na závěr se souborem zazpívali barokní vánoční píseň Naše je děťátko, byl velmi příjemný nejen poslechově. Znova potvrdil to, co už delší dobu dokládají programy, které vedle sebe staví české skladatele a jejich současníky – domácí autoři v žádném případě nepatřili ke komponistům provinčním; Sehlingovy skladby v soutěži s díly jeho mnohem proslulejších kolegů stoprocentně obstály.

 

„Lilium mezi trním“ a další hudební „lahůdky, bohatství a rozkoše“
Opera Plus, Eva Polívková, 20. 11. 2015
 
[…] Plný zvuk, čistota projevu a vynalézavost v opakování – to byly kvality přítomné od úvodní skladby po celý koncert. Interpretace Michnových písní o mnoha slokách v archaickém jazyce je tvrdým oříškem, který tito hudebníci hravě rozlouskli. Šli po smyslu textu, neustále překvapovali, v doprovodech i ritornelech si pohráli s instrumentací. Posluchač se mohl vysloveně těšit i na šestou sloku.
[…] Pestrá mozaika zvuků, kreativní interpretace, skvěle vymyšlený program domyšlený a dotažený do posledního detailu. Jednou větou: koncert, o kterém byste si přáli, aby neskončil.

 

Johann Sebastian Bach a ti druzí
Harmonie 04/2015, Michaela Freemannová
 
[…] Výsledek byl pozoruhodný: interpretační styl Collegia Mariana má blíž k francouzské eleganci než ke španělské ohnivé zemitosti, která je charakteristická pro soubor La Capilla Real de Madrid. Propojení dvou zároveň různých i kompatibilních pohledů na Bacha dodalo celku večera zvláštní barvitost.

 

Stará hudba dvacet pět let poté
Harmonie 11/2014, Michaela Freemanová
 
Velkou pozornost si zasloužilo o den dříve provedené Drážďanské nokturno, které do letního refektáře strahovského kláštera přineslo 20. 10. 2015 jako součást svých Barokních podvečerů Collegium Marianum.
Koncert byl tematicky vyvážený a podle očekávání interpretačně brilantní; lze předpokládat, že stejně budou na výši i další části podzimní sezony Barokních večerů.

 

Baroko i Dvořák na svém místě
Opera Plus, Jindřich Bálek, 8. 12. 2013
 
Občas člověk opravdu docení, když se hudba provádí v sále, který velikostí a akustickými možnostmi skutečně odpovídá dané hudbě. Tak tomu bylo na středečních Barokních podvečerech, kde barytonista Tomáš Král zpíval za doprovodu theorby a loutny skladby Giulia Cacciniho. Koncert se konal v Clam-Gallasově paláci a opravdu bylo možné se vrátit o několik století zpět. Ale hlavně, zpěvák nemusel na hlas vůbec tlačit, a přesto měl člověk dojem naprosto živého kontaktu. Árie a madrigaly jsou atraktivní italský repertoár z raně barokní doby, kdy skladatelé postupně objevují výrazové možnosti jednohlasu. Ne každý autentický prostor nabídne možnost se tak rychle přesunout v čase. A důležitou roli má samozřejmě kvalita provedení.
Tomáš Král zvolil onu příjemně komorní hlasovou polohu, která mu dovolila velmi svobodně a přirozeně střídat výrazové rejstříky. Pokud jde o texty, většina milostné poezie je o nešťastných láskách, takže se nejčastěji zpívá o slzách, mučení a utrpení lásky. I pro hudbu jako by právě zde bylo více prostoru než v textech radostných a rozverných, které samozřejmě také nechyběly. Stejně jako citově exaltovaný výraz je ale při dnešním provedení důležité zachovat vkus a jistý nadhled. A tohle bylo po všech stránkách inteligentní provedení opřené o příjemně posazený hlas. Nenápadný lesk dodal koncertu i loutnový a theorbový doprovod Jana Krejči a zejména sólová čísla, která hrál. Koncertů je v Praze mnoho, ale těch, které tak elegantně a noblesně zapadají do historických sálů, je méně, než to někdy vypadá. A přišlo publikum, které tohle ví.

 

Souhra sólistů
http://remy-martin.cz/ Rémy Martin, 6. ledna 2013
 
Mezi svátky, v pátek 28. prosince jsem měl možnost slyšet Collegium Marianum. Tento komorní barokní soubor je pro mě zajímavý v mnoha aspektech. První a nejzřetelnější na tomto souboru je jeho výjimečné složení. Někteří členové souboru jsou totiž vyhlášení sólisté, což nebývá obvyklé. Často totiž v hudebních kruzích můžeme pozorovat jistou snahu dělit hudebníky na hráče komorní a sólové, navíc s dodatkem, že sólisté nedokáží hrát komorní hudbu tak dobře jako hráči komorní. Myslím, že toto neopodstatněné klišé Collegium Marianum vyvrátilo naprosto dokonale. Mezi největší hvězdy patří bezesporu flétnistka Jana Semerádová, houslistka Lenka Torgersen, kontrabasista Ondřej Balcar, cembalista a varhaník Sebastian Knebel a zpěvačky Hana Blažíková a Markéta Cukrová. Tolik špičkových interpretů v jednom komorním uskupení!

 

Collegium Marianum hrálo Královské téma
Opera PLUS, 8. 5. 2012, Svatava Barančicová
 
Koncert Collegia Marianum 7. 5. v Refektáři kláštera dominikánů v Praze připomněl jednu hudebně významnou událost. Před 265 lety, na den přesně – 7. května – se sešli na dnes již neexistujícím zámku v Postupimi dva velcí muži: král Fridrich II s Johannem Sebastianem Bachem. A během královské audience hudbymilovný Fridrich zadal Bachovi vlastní téma, aby se přesvědčil, jak na něj dokáže improvizovat.[…]Posledním objevem večera byla Sonata da camera G dur Johanna Gottlieba Janitsche, dvorního basisty a oblíbence krále Fridricha. Jak podivuhodný a osobitý styl tento skladatel polského původu představuje! Odlehčený, plný jemných barev, drobných figurací a ornamentů, připomínajících ptačí trylkování, plný zajímavých rytmických figur a někde možná i s náznaky lidového melodiky. Vynikající práci zde odvedl Sebastian Knebel (cembalo), ale všichni členové kolegia projevili velké zaujetí pro tohoto autora, jehož považují momentálně za svůj nejzajímavější objev. Tímto slovem lze ostatně zhodnotit celý koncert Collegia Marianum – jejich večery jsou objevné, stylově pestré, neunavují bezduchými vykopávkami z barokních archivů, ale přinášejí jen skutečně mistrovské kousky.

 

Stará hudba v předjarní Praze
Harmonie 05/2012, Michaela Freemanová
 
Collegium Marianum připravilo pro svůj letošní jarní cyklus Barokní podvečery celkem tři koncerty věnované 300. výročí narození Friedricha II. Velikého. První z nich se pod titulem Královský koncert v Sanssouci odehrál 5. března v Míčovně Pražského hradu. Přesvědčivě navodil atmosféru hudebních večerů, organizovaných za Friedrichovy vlády na pruském královském dvoře. Na programu byl Koncert pro dvě flétny, fagot a smyčce Johanna Joachima Quantze, Sinfonia in G Wq 182/1 berlínského dvorního cembalisty Carla Philippa Emanuela Bacha, a Koncert e moll pro flétnu a orchestr dvorního houslisty Františka Bendy. Duchovní hudba tu byla zastoupena pozoruhodným velikonočním repertoárem – Leçons de ténèbres pour le Mercredi sainte (Temné hodinky pro Škaredou středu) Františka Xavera Richtera, který většinu své umělecké kariéry prožil v Německu a alsaském Štrasburku a třemi částmi oratoria pruského dvorního kapelníka Carla Heinricha Grauna Der Tod Jesu, které by si zasluhovalo samostatné provedení v celku – nejen vzhledem ke svým kompozičním kvalitám, nýbrž i kvůli své někdejší, dlouhotrvající oblibě v českých zemích. Výkon souboru i sólistů (flétnistka Jana Semerádová, barytonista Tomáš Král) byl znamenitý.

 

Barokní podvečery – Il teatro alla moda
Hudební rozhledy 01/2012, Lukáš Vytlačil
 
… Zlatou nití programu tedy byl přednes jednotlivých kapitol v podání Justina Svobody, jenž vystupoval v barokním odění. Jeho dokonale vygradovaný přednes jen účinně podtrhl Marcellův text a svojí průraznou dikcí dokonce natolik zaujal publikum, že to si nebylo po několik hudebních číslech jisto, zda–li je vhodné po jednotlivých vstupech tleskat.
… Celý koncert byl velmi vydařený a dobře připravená a nápaditá dramaturgie, spolu s nevšedním a poutavým vyprávěním, byly skutečně labužnickým uměleckým zážitkem. Sólistou ve všech áriích byl německý altista David Erler, jenž má průzračně čistou barvu hlasu.
… Taktéž flétnistka a umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová představila svoje vynikající umění, a to ve dvou skladbách Antonia Vivaldiho. […] Vedle obrovské technické jistoty byl na flétnovém koncertu zajímavý i originální hudební přístup. V některých místech došlo také k dramaturgickému propojení, kdy se přednes Marcellova spisku přenesl i do „praktické“ roviny na pódiu.

 

Collegium Marianum a Tomáš Král u Svatého hrobu
Opera Plus, 14. 4. 2011, Pavel Šimáček
 
(Stabat Mater Benedetta Plattiho) … Skladba zaujala krásnou dojemnou melodií a Tomáš Král tlumeným projevem a jako vždy hlubokým soustředěním. Kdybych se nedíval, snad bych ani nepoznal, že recitativ k prvnímu ze Zelenkových sepolker (Immisit Dominus pestilentiam), které následovalo, zpíval také on. Taková byla proměna: ze ztišeného hlasu vyprávějícím o bolesti Panny Marie hromové zavelení „Budu je bít morem a dovrším zhoubu.“
… Obsazení jednotlivých hlasů sboru jednou osobou dalo polyfonii krystalickou čistotu, kladlo ale i zvýšené nároky na zpěváky a zpěvačky. Všichni však podali výborné výkony, takže bych rád jmenoval jednotlivě: plný bas Jaromíra Noska, jasný tenor Tomáše Lajtkepa, příjemný alt Daniely Čermákové a – jak už jsem minulý týden konstatoval – andělský hlas Barbory Sojkové.

 

Veselý blázinec v Míčovně
Harmonie 04/2011, Michaela Freemanová
 
… Výrazově i technicky brilantně interpretovaná instrumentální čísla v provedení členů Collegia Marianum, které bravurně překonává záludnosti středoevropským hudebníkům vzdáleného kompozičního stylu francouzského baroka (slohová i interpretační distance je doložená i historicky) se střídala se znamenitými hereckými etudami, připravenými dvěma francouzskými herci – Clotilde Daniault a Bastienem Ossartem, který se také ujal režie představení. […] Oba herci perfektně ovládají techniku barokní gestiky a jevištního pohybu, při vší vysoké stylizaci výrazově úsporného a svým způsobem stejně přirozeného, jako gestika a pohyb moderní.

 

Veselý blázinec na Pražském hradě
Hudební rozhledy 04/2011, Lukáš Vytlačil
 
… Scéna byla žlutavým osvětlením stylizována do podoby barokního divadla, kde usedli hudebníci v dobovém odění. Zlatou nití programu byly dialogy z komedií Zdravý nemocný, Učené ženy a Lékařem proti své vůli, jejichž autorem je snad nejproslulejší divadelník barokní epochy, Molière. Herecké výkony byly skutečně vynikající. Jak bylo na francouzském dvoře zvykem, všechny dialogy se odehrávaly čelem k publiku, neboť se neslušelo, aby se hrálo zády k panovníkovi. Brilantně zvládnutá bohatá gestika a skvělá divadelní výslovnost staré francouzštiny učinily z těchto hereckých miniatur skutečný koncert.

 

Divadlo pro Krále Slunce na Hradě pražském
Opera Plus, 8. 3. 2011, Pavel Šimáček
 
… Úvodní program byl více než jen pouhým koncertem, evokoval představení u královského dvora za panování Ludvíka XIV., a proto organizátoři velmi vhodně zvolili pro jeho pořádání Míčovnu Pražského hradu. Navíc korespondoval s právě probíhajícím masopustem, neboť se hrála hudba určená ke komediím.
… Také titulky s českým překladem jsme si mohli číst z velkých LCD obrazovek, rozhodně ale pořadateli děkuji za to, že pro jediné uvedení pořídil překlad výstupů a titulky zajistil. Velký prostor Míčovny s asi tři sta padesáti místy se povedlo zaplnit a předpokládám, že málokdo cesty na Hrad litoval.

 

Vánoční svátky s Collegiem Marianum
Opera Plus, 30. 12. 2010, Pavel Šimáček
 
… Pro poloscénické uvedení v barokním knihovním sále byla připsána postava pastýře Alessia, který děj uváděl a v průběhu několikrát objasňoval, takže publikum nemuselo sledovat text kantáty v programu, a přesto si mohlo udělat představu, o čem se zpívá. Justin Svoboda – stejně jako tři zpěvačky – měl na sobě dobový kostým a svůj zřetelný, kultivovaný projev doprovázel barokní gestikou. Altový part zazpívala s půvabem Markéta Cukrová, známá a spolehlivá tvář z koncertů staré hudby, u které se vždy můžeme spolehnout na kvalitní výkon. Naopak se mi zdá, že jsem se dříve častěji setkával s Martou Fadljevičovou (ale možná jde o náhodu), opět mne potěšila svým lehkým a čistým hlasem i lehce šibalským projevem jako pastýř Dameta.

 

Tomáš Král a Collegium Marianum své patronce
Opera Plus, 8. 12. 2010, Pavel Šimáček
 
… U souboru Collegium Marianum nutné ocenit neustálé uvádění zapomenutých skladeb, často v novodobé premiéře. Tentokrát po dlouhých staletích znovu zazněla dvě díla pocházející z archivu Pražského hradu, neboť byla určena pro kůr katedrály. […] Obě dvě provedl Tomáš Král s naprostou jistotou, ve Fuxovi dostal příležitost ukázat i lehkost svého hlasu v koloraturní pasáži. V závěru večera mu patřila ještě větší plocha v Zelenkově Salve Regina, kde oslnil samozřejmostí, s níž se pohyboval ve vyšší poloze partu, dobrou prací s dechem a opět prožitkem.
(Tartiniho Concerto G dur) … Na příčnou flétnu hrála umělecká vedoucí Collegia Marianum Jana Semerádová. Jde o virtuózní skladbu, zejména první rychlá věta klade vysoké nároky na výdrž s dechem, který Jana Semerádová neztratila, ale brala ho nám.

 

Dokonalá Maddalena Hany Blažíkové
Opera Plus, 6. 10. 2010, Pavel Šimáček
 
… Jméno Hany Blažíkové jsem uvedl do nadpisu, ačkoliv nebyla jedinou účinkující večera. Vynaložila však tu námahu, že se celý part Magdaleny naučila nazpaměť (pro pouhá dvě uvedení) a ještě navíc svůj zpěv doplnila barokní gestikou. Již svým postojem, svou siluetou, jako by oživila postavu z barokního plátna nebo některou z barokních soch.
… O mimořádný úspěch večera se zasloužili i ostatní zpěváci a zpěvačky. Markéta Cukrová (Amor Terreno – Láska pozemská) zaujala hebkým pianissimem v úvodní árii, ale i dramatickým vyjádřením afektu v rychlé árii Orribili, terribili plné koloratury. Jejím protihráčem jako Amor Celeste (Láska nebeská) byl mladý německý kontratenorista David Erler. Svým subtilnějším hlasem dobře naplnil zvukovou představu hlasu z nebes.

 

Barokní podvečery zahájily bravurně
Harmonie 4/2010 Marc Niubò
 
… Interpreti nezůstali Bachovu mistrovskému dílu nic dlužni, jednotlivá témata, protihlasy a rétorické figury byly výborně pointovány, rozhovor všech nástrojů a sopránu plynul neobyčejně elegantně… Podobně jako v úvodní skladbě i zde Hana Blažíková zpívala Bachův obtížný part s úchvatnou samozřejmostí a prostou radostí z krásné hudby a její líbezný něžný soprán se výtečně pojil se zvukem barokní flétny (Jana Semerádová)… Nelze souboru Collegium Marianum než gratulovat a poděkovat za nevšední hudební zážitek.

 

Jubilejní cyklus barokních podvečerů
Hudební rozhledy 4/2010 Lukáš Vytlačil
 
… Atmosféra, která se v sále rozhostila již při prvních taktech náročně propracovaného kontrapunktu, se dá jen těžko popsat. Skvělý přednes flétnistky Jany Semerádové nenechal nikoho v sále na pochybách, že se v Drážďanech první poloviny 18. století setkávali ti nejlepší hudebníci své doby. Za skvělé výkony všech interpretů se sálem nesly dlouhé ovace, které si od hudebníků vyžádaly přídavek. Celý koncert byl tedy nejen krásným hudebním zážitkem, ale také více než důstojným zahájením desátého cyklu Barokních podvečerů.

 

Bratři Bachové
Harmonie 6/2009, Michaela Freemanová
 
Johann Sebastian Bach je na našich koncertních pódiích natolik častým hostem, že posluchač občas zatouží najít v tomto okruhu něco zcela nového, Collegium Marianum vyřešilo toto dilema v pražských Barokních podvečerech (29.4.) po svém: sáhlo po u nás takřka neznámé hudbě Bachových synů: Johanna Christiana, Carla Phillipa Emanuela, Wilhelma Friedmana a Johanna Christopha Friedricha; navíc tu zazněla skladba Johanna Gotlieba Janitshce, který byl kolegou Carla Phillipa Emanuela Bacha v době jeho angažmá u pruského dvora. Podle vžitých představ o hudbě kolem roku 1750 by měla být tehdejší tvorba rousseauovsky prostá a srozumitelná a individualizovaný kompoziční výraz by byl doménou jen největších autorů. Pokud tomu tak skutečně bylo, pak mezi nejvýraznější dobové zjevy patřili nejen bratři Bachové, ale i Johann Gotlieb Janitsch – kvintety, tria a komorní sonáty s flétnou a hobojem (nebo dvěma flétnami), které z jejich kompozičního odkazu vybrala Jana Semerádová a provedla je s Collegiem Marianum, mezi jehož členy zvlášť vynikl flétnista a hobojista Emiliano Rodolfi, byly spíš než prosté půvabně elegantní a víc než k pohodlné srozumitelnosti směřovaly k rafinovanému propracování každého detailu – nejpůsobivěji snad u Johanna Christiana. Znamenitě koncipovaný večer navíc před posluchače předestřel zajímavý problém: o hudebních schopnostech muzicírujících panovníků se mluvívá s despektem – jestliže se ovšem Bedřich Veliký osobně účastnil provádění skladeb, o nichž je řeč, musel být vynikajícím flétnistou profesionální úrovně.

 

Collegium Marianum
Harmonie 5/2009, Michaela Freemanová
 
… Jarní část letošního cyklu Barokní podvečery začala 8.3. výjimečně v Zrcadlové kapli Klementina pořadem „Per Il Santo sepolcro“, sestaveným ze skladeb, které by bylo možné provést u Božího hrobu, v baroku pravidelně stavěného ve velikonoční době v kostelích: předehry k oratoriu Maddalena ai Piedi di Cristo  Giovanniho BOnonciniho, Stabat Mater v Německu působícího Giovanniho Benedetta Plattiho, introdukce a árie ‚Chi ravvisa l’innocenza‘ z Caldarova oratoria il Re del dolore (v Praze provedeného v roce 1723, rok po vídeňské premiéře) a arie Mache dich, mein Herze, rein z Bachových Matoušových pašijí. Vážný charakter zachoval program i v instrumentálních skladbách – Fuxově Ouverture no. IV in g a Bachově Triu in G, BWV 1038, odlehčených jen v rychlých a tanečních částech. Sólistou večera byl výborný basista Jan Martiník; v instrumentálním souboru Collegia Mariana působí prvotřídní mladí čeští i zahraniční hudebníci. „Kosmopolitní“ charakter souboru má řadu výhod – mimo jiné i nový pohled na známá díla (tentokrát to platilo zejména o Bachově Triu, které tu zaznělo v neobyčejně svěžím podání, s jakým se na domácí scéně lze setkat u těch, kdo mají zkušenosti s moderním pojetím interpretace starší hudby, zbaveným romantického balastu). Bach tedy figuroval ne jako nedostupný „titán“, nýbrž „jen“ jako hudebně mimořádně talentovaný člověk a výtečný, ve své době však nikoli osamocený komponista; dramaturgie zbytku večera, jejímž autorem byla umělecká vedoucí Jana Semerádová, byla důkazem toho, že hudební barok skýtá nepřeberné možnosti výběru i jiného kvalitního repertoáru. Tak jako všechny koncerty Collegia Mariana se i tento vyznačoval jak vysokou uměleckou profesionalitou, tak příjemnou atmosférou.

 

Zpět na začátek stránky