Ohlasy v médiích

Koncert sám byl zdrojem tak libých pocitů, že mohl trvat věčně, alespoň pokud jde o publikum.

OperaPLUS, 21. 2. 2017, Eva Polívková

Dramaturgii dodává této hře světel opět umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová, s jejímž výběrem se publikum dostává mnohdy na velmi dobrodružné historické výpravy.

Opera PLUS, 15. 4. 2016, Dina Šnejdarová

Umělecká vedoucí Jana Semerádová volila jako vždy originální dramaturgii a jako vždy měla šťastnou ruku.

Opera PLUS, 30. 12. 2016, Eva Polívková

2016

Umělecká vedoucí Jana Semerádová volila jako vždy originální dramaturgii a jako vždy měla šťastnou ruku. Telemannovo Magnificat in G uchvátilo posluchače od první noty. Obsazení souboru – smyčce, dvě barokní příčné flétny, dva hoboje, fagot a varhanní positiv – přineslo širokou barevnou i dynamickou škálu. Souhra byla dokonalá, radost z muzicírování všudypřítomná a nakažlivá, hluboké a poetické texty přeložené a přiložené. Ideální podmínky.

OperaPLUS, 30. 12. 2016, Eva Polívková

 

Celkové vystupování souboru působilo velmi příjemně. Již od samého začátku bylo znát jejich vzájemné propojení, které tak při poslechu způsobilo dokonalý plynulý proud hudby. Jednotlivé hlasy spolu vytvářely malebný zvuk, který naplňoval celý prostor kaple. Všichni interpreti také disponovali vynikající výslovností, jež rovněž přispěla k výslednému dojmu.

Natálie Krátká, 02.12.2016

 

Bachova hudba jako by se pro každý koncert stala Sluncem, kolem něhož ve větší či menší vzdálenosti obíhají rozličné planety, či, chcete-li, přímo vesmírem, který dokáže pojmout nekonečné množství galaxií. Dramaturgii dodává této hře světel opět umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová, s jejímž výběrem se publikum dostává mnohdy na velmi dobrodružné historické výpravy.

OperaPLUS, 15. 4. 2016, Dina Šnejdarová

 

Soubor Collegium Marianum zní pod vedením Jany Semerádové vždy uměřeně a s neobyčejnou muzikální živostí. Jako sólistka na flétnu má Jana Semerádová navíc charakteristickou noblesu a duchaplnost, nejenže hraje technicky dobře, ale čitelně a zajímavě artikuluje každou frázi. Tento soubor už je dobrá značka, takže na ideálně koncipovaný postní program bylo v kostele Šimona a Judy prakticky vyprodáno.

OperaPLUS, 11. 3. 2016, Jindřich Bálek

2015

Obojí ve skvostné interpretaci nástrojové sekce Collegia Mariana, s Janou Semerádovou a Lenkou Torgersen v čele. Koncert, na kterém se tradičně podíleli i posluchači, kteří si na závěr se souborem zazpívali barokní vánoční píseň Naše je děťátko, byl velmi příjemný nejen poslechově. Znova potvrdil to, co už delší dobu dokládají programy, které vedle sebe staví české skladatele a jejich současníky – domácí autoři v žádném případě nepatřili ke komponistům provinčním; Sehlingovy skladby v soutěži s díly jeho mnohem proslulejších kolegů stoprocentně obstály.

Harmonie 01/2016, Michaela Freemanová

 

Plný zvuk, čistota projevu a vynalézavost v opakování – to byly kvality přítomné od úvodní skladby po celý koncert. Interpretace Michnových písní o mnoha slokách v archaickém jazyce je tvrdým oříškem, který tito hudebníci hravě rozlouskli. Šli po smyslu textu, neustále překvapovali, v doprovodech i ritornelech si pohráli s instrumentací. Posluchač se mohl vysloveně těšit i na šestou sloku.
[…] Pestrá mozaika zvuků, kreativní interpretace, skvěle vymyšlený program domyšlený a dotažený do posledního detailu. Jednou větou: koncert, o kterém byste si přáli, aby neskončil.

Opera Plus, Eva Polívková, 20. 11. 2015

 

Výsledek byl pozoruhodný: interpretační styl Collegia Mariana má blíž k francouzské eleganci než ke španělské ohnivé zemitosti, která je charakteristická pro soubor La Capilla Real de Madrid. Propojení dvou zároveň různých i kompatibilních pohledů na Bacha dodalo celku večera zvláštní barvitost.

Harmonie 04/2015, Michaela Freemannová

2014

Velkou pozornost si zasloužilo o den dříve provedené Drážďanské nokturno, které do letního refektáře strahovského kláštera přineslo 20. 10. 2015 jako součást svých Barokních podvečerů Collegium Marianum.
Koncert byl tematicky vyvážený a podle očekávání interpretačně brilantní; lze předpokládat, že stejně budou na výši i další části podzimní sezony Barokních večerů. provozovat hudba.

Harmonie 11/2014, Michaela Freemanová

 

2013

Občas člověk opravdu docení, když se hudba provádí v sále, který velikostí a akustickými možnostmi skutečně odpovídá dané hudbě. Tak tomu bylo na středečních Barokních podvečerech, kde barytonista Tomáš Král zpíval za doprovodu theorby a loutny skladby Giulia Cacciniho. Koncert se konal v Clam-Gallasově paláci a opravdu bylo možné se vrátit o několik století zpět. Ale hlavně, zpěvák nemusel na hlas vůbec tlačit, a přesto měl člověk dojem naprosto živého kontaktu. Árie a madrigaly jsou atraktivní italský repertoár z raně barokní doby, kdy skladatelé postupně objevují výrazové možnosti jednohlasu. Ne každý autentický prostor nabídne možnost se tak rychle přesunout v čase. A důležitou roli má samozřejmě kvalita provedení.
Tomáš Král zvolil onu příjemně komorní hlasovou polohu, která mu dovolila velmi svobodně a přirozeně střídat výrazové rejstříky. Pokud jde o texty, většina milostné poezie je o nešťastných láskách, takže se nejčastěji zpívá o slzách, mučení a utrpení lásky. I pro hudbu jako by právě zde bylo více prostoru než v textech radostných a rozverných, které samozřejmě také nechyběly. Stejně jako citově exaltovaný výraz je ale při dnešním provedení důležité zachovat vkus a jistý nadhled. A tohle bylo po všech stránkách inteligentní provedení opřené o příjemně posazený hlas. Nenápadný lesk dodal koncertu i loutnový a theorbový doprovod Jana Krejči a zejména sólová čísla, která hrál. Koncertů je v Praze mnoho, ale těch, které tak elegantně a noblesně zapadají do historických sálů, je méně, než to někdy vypadá. A přišlo publikum, které tohle ví.

Opera Plus, Jindřich Bálek, 8. 12. 2013

 

Mezi svátky, v pátek 28. prosince jsem měl možnost slyšet Collegium Marianum. Tento komorní barokní soubor je pro mě zajímavý v mnoha aspektech. První a nejzřetelnější na tomto souboru je jeho výjimečné složení. Někteří členové souboru jsou totiž vyhlášení sólisté, což nebývá obvyklé. Často totiž v hudebních kruzích můžeme pozorovat jistou snahu dělit hudebníky na hráče komorní a sólové, navíc s dodatkem, že sólisté nedokáží hrát komorní hudbu tak dobře jako hráči komorní. Myslím, že toto neopodstatněné klišé Collegium Marianum vyvrátilo naprosto dokonale. Mezi největší hvězdy patří bezesporu flétnistka Jana Semerádová, houslistka Lenka Torgersen, kontrabasista Ondřej Balcar, cembalista a varhaník Sebastian Knebel a zpěvačky Hana Blažíková a Markéta Cukrová. Tolik špičkových interpretů v jednom komorním uskupení!

http://remy-martin.cz/ Rémy Martin, 6. ledna 2013