Téma

Dramaturgie 23. ročníku Barokních podvečerů je zaměřena na tvorbu velikána barokní hudby Georga Philippa Telemanna (1681–1767) a jeho německých, italských a francouzských současníků. Telemann patří mezi nejplodnější barokní skladatele a svojí tvorbou zasáhl snad všechny soudobé hudební žánry, a to světské i duchovní. Ve svém díle se nechal inspirovat různými národními styly, k čemuž mu jeho bohatý život přinesl četné podněty. Nalezneme zde inspiraci lidovou polskou hudbou, mistrně pak spojil francouzský šarm a italskou virtuozitu a je jedním z předních tvůrců v tzv. smíšeném stylu, který následovali mnozí další barokní skladatelé.

Telemann po studiích na lipské univerzitě působil v několika centrech: nejprve na dvoře hraběte Promnitze v Sorau v Dolní Lužici, kde byla velmi oblíbená francouzská hudba a Telemann zde složil množství instrumentálních kusů. I později o svých koncertech ostatně psal, že mají „vůni Francie“. Instrumentální hudbě se hojně věnoval i během svého působení u saského vévody v Eisenachu, odtud po čtyřech letech odešel do Frankfurtu nad Mohanem na pozici městského ředitele hudby. Svoji hudební kariéru pak završil v severoněmeckém Hamburku, kde od roku 1721 až do své smrti působil jako ředitel hudby pěti hlavních kostelů a zapojil se také do provozu tamní opery. Během svého působení v Eisenachu, ve Frankfurtu a poté v Hamburku se také hojně věnoval duchovní tvorbě, jeho nejčetnější tvorbou jsou duchovní kantáty – zkomponoval jich přes 1700, celkem dvacet celoročních cyklů, z nichž dvanáct se dochovalo do dnešní doby.

Telemann se nejen sám nechal inspirovat různými národními styly, ale byl také důležitým inspiračním zdrojem pro své současníky a následovatele. Byl zdatným obchodníkem a propagátorem své hudby, což umožnilo její známost napříč evropskými centry. V roce 1728 založil jako již vážený hudebník zodpovědný za hned několik hudebních provozů v hanzovním městě Hamburku první německé hudební periodikum Der getreue Musik-Meister. Na pozvání pařížské honorace pak strávil skladatel v této metropoli dokonce osm měsíců na přelomu let 1737 a 1738, čehož využil k vydání druhé řady svých kvartetů.

Koncertní řada představí různé aspekty Telemannovy tvorby v kontextu jeho současníků a přátel, kteří jsou zároveň významnými zástupci barokní hudby hlavních evropských kulturních center.