20220621_BP_Soiree-a-Dresda_PetraHajska_24

Neustále komunikující s kolegy na pódiu; a pohledem, postojem i proměnami hudby se svým nástrojem, s tóny i s publikem doslova laškující.

Recenze

Nejdelší večer roku patřil baroku
KLASIKA PLUS | PETR VEBER | 22. 6. 2022

Večer sice neměl dravost, na jakou jsme u některých souborů staré hudby zvyklí, protože Janě Semerádové je bližší galantní hudební naladění. Ale dokáže to využít jako charakteristickou přednost. Když hrála Jiránkův Koncert D dur pro flétnu, smyčce a basso continuo (ale i předtím v Telemannově Kvartetu G dur), byla to přesně ona, jak ji publikum zná: nádherně muzicírující, mazlící se s tóny a frázemi, nekonečně nápaditě a hravě obměňující agogiku, dynamiku, artikulaci a výraz; neustále komunikující s kolegy na pódiu i odpovídající sama sobě; a pohledem, postojem i proměnami hudby se svým nástrojem, s tóny i s publikem doslova laškující.

 

Druhá polovina programu měla větší náboj. Jiránkův Koncert byl neodolatelný, Pisendelova taneční suita v tempech a rytmech vymazlená a přídavek z pera vídeňského mistra Johanna Josepha Fuxe velmi muzikální. Collegium hrálo ve velmi komorním obsazení: s Janou Semerádovou (barokní příčná flétna - flauto traverso - ve dvou velikostech) to byli hráči na smyčcové nástroje Lenka Torgersen, Małgorzata Malke, Andreas Torgersen, Hana Fleková a Tilmann Schimdt a cembalista Sebastian Knebel, dostatečně motivovaní a spolehlivě tvořící. Přiměřeně velkému (respektive malému) prostoru, který dává k dispozici sala terrena, hudba v tomto obsazení zvukově slušela. Díky atraktivitě místa i díky počasí, po extrémech předchozích dní příjemnému, byl koncert bohatě navštívený a stal se v metropoli jedinečnou položkou červnové hudební nabídky.

 

Celou recenzi si můžete přečíst na portále KlasikaPlus.