Barokní podvečery

Barokní podvečery

17. cyklus koncertů staré hudby

20. 2. – 28. 12. 2017

 

Zpívající zeměpis

Kdybychom v době barokní cestovali po evropských zemích, všimli bychom si, že měly v tom čase mnoho společného, a přesto se každá z nich vyznačovala řadou nezaměnitelných rysů. Z Itálie zbytek Evropy přebíral nejvíce uměleckých podnětů, ať už šlo o základní orientaci barokní expresivní estetiky, nebo o nové hudební formy, či o samotné hudebníky. Naproti tomu z Francie, reprezentované Versailles, se nikomu jinam nechtělo a jen několik francouzských hobojistů se dalo zlákat vysokými honoráři u saského dvorního orchestru v Drážďanech. Ještě méně hudby přebírala kontinentální Evropa z Anglie – snad i proto, že angličtí hudebníci málokdy cestovali. Směřování bylo opačné: bohatý Londýn a tamní hudební radovánky přilákaly mnoho kontinentálních hudebníků, včetně takových tvůrčích gigantů jako byl Georg Friedrich Händel, jehož nádherná hudba zazní při zahájení letošních Barokních podvečerů společně s fascinující hudbou rodilého ostrovana Henriho Purcella. Druhý koncert jarní řady nás přenese do srdce Evropy, do Drážďan, kde působil skladatel Heinrich Schütz. V jeho díle se výrazně odráží italský vliv, a to zvláště vliv Benátčanů Gabrieliho a Monteverdiho. V mnoha suitách a ouverturách Georga Philippa Telemanna nalezneme charakteristické kusy geniálně ilustrující národy, místa či obyvatele. Zásluhou muzikologa Adolfa Hoffmanna, který v 60. letech minulého století shromáždil do sbírky Klingende Geographie (Znějící zeměpis) Telemannovy „tance celé zeměkoule“, si můžeme udělat představu o tom, jak vypadaly charakteristické lidové tance nejen z Evropy (mimo jiné hanácký tanec Hanasky nebo Hanaquoise), ale i z jiných světadílů.

PROGRAM